8. SRAZ 2017
06.05.2019 02:238. sraz OU KP 2017 Pár slov k našemu 8. srazu.
Letošní 8. sraz byl pod heslem „UŽ TAM LETÍM“….a skutečně, sletělo se nás 15…ani hodně, ale ani málo, díky za to. Přes počáteční trable se zavřenou naší již „zajetou“ hospůdkou U KOSTELA se nakonec povedlo ve stejném termínu najít SMÍCHOVSKÝ PAVILON. Nějakým záhadným způsobem se náš milý Ondra Szakos „včas“ dostavil ke Kostelu, ale ostatní to trefili napoprvé J. Již na počátku si vždy říkáme ty smutnější zprávy, abychom to měli za sebou. V mezidobí našich dvouletých srazů nás navždy opustil pan učitel Jiřík Pokorný (83) kterého si všichni více pamatují pod přezdívkou Matula, neb učil i matematiku. Bohužel naše spolužačka Judita Petrusová z Lokte je rovněž po smrti. Sice na srazy nechodila, ale měla nás …jak se říká „ v merku“. Snad si to nebude nikdo brát příliš osobně, ale vždy na srazu s jemnou výčitkou vzpomínáme i na ty, kteří se ani neozvali…zkrátka nedali zprávu proč se nemohou účastnit. Ale je nám líto, že někteří nemohli „doletět“ z vážných rodinných důvodů, či nemoci ( Věra Tomandlová, Vladěna Mikšovská, Jana Křečková, Dáša Císařová, Dáša Petráčková, Jirka Švec) a o to více se těšíme, že svojí „absenci“ napraví na jaře 2019. Ostatně, z fotografií je jasné, kdo dorazil. Trochu zvláštní případ je náš Vláďa Rýdl- Alfons, který vždy spojoval cestu z Ameriky s návštěvou rodičů a později jen matky. Po její smrti se nám jej asi těžko podaří přesvědčit, ale třeba nás překvapí. Z našich učitelů a mistrů odborného výcviku nechyběli opět Maruška Jirglová a Franta Košina, kteří svým „mládím“ mezi nás dobře zapadají. Bez skrupulí se s námi vyfotí s „ulítlým“ čepečkem na hlavě a vůbec o srandu tam nikdy nouze nebývá. Je zřejmé, že tito naši „nestoři“ se s námi stále schází rádi, a my je stejně rádi vidíme. Jinak je i milé, když se někdo ze spolužáků zastaví alespoň na chvíli (myslím, že už se někdy i stalo, že než došlo k pověstnému, pokaždé jinak stylizovanému společnému focení, tak někdo hodně spěchal a už na fotce není…) ale to nikomu nevyčítáme. Jelikož jsme všichni poněkud „starší modelové“ nesnažíme se za každou cenu setkání prodlužovat. I tentokrát jsme se my vytrvalejší v klidu a vesele rozešli již po 22. hodině. Nic se nemá přehánět a i návrh scházet se každý rok zase neprošel, což je asi dobře. Termín ob jeden rok je příjemný, alespoň se neokoukáme a ten jeden večer za dva roky si snadno každý čas udělá. Takže se těšíme na 9. sraz v r. 2019.
Pepové Rybáček a Psohlavec
Smutný dodatek Pepy Rybáčka: Paní mistrová Kročová-Petrová (79) není rovněž mezi námi.
Když paní Kročová nedorazila na náš 8. sraz, tak jsme neměli tušení, že zemřela těsně před tím. Na pohřby chodím nerad, ….ostatně kdo z nás by tam chodil rád. Když jsem se ale o smrti naší milé paní mistrové dozvěděl, řekl jsem si, že musím. Bylo mi i jasné, že ostatní zpráva ani nezastihla, a tak aby tam byl alespoň někdo z jejich učňů. Po obřadu jsem se pozdravil s paní Frankovou a Marií Jirglovou, které tam byly za učitelský sbor. Pozůstalí pak děkovali nejen za kondolenci, ale za to že jsme přišli právě z učňáku, kde paní Kročová strávila velkou část svého aktivního života. Ten nebyl asi v druhé fázi moc veselý, neboť pohřbila dva muže. Povídali jsme si již bez slz asi 20 minut a já povyprávěl o učení a vztahu k paní Kročové a naopak. V ročníku jsme mezi děvčaty byli jen dva kluci, já s Jirkou Švecem. Mnohdy jsme museli zastávat všelijaké mužské práce kolem, včetně dovozu bílého střepu z druhé fabriky atd, …což nám ale dost vyhovovalo, neboť jsme nemuseli stále dělat linky a pásky …nebo centrovat talíře. Zkoušky jsme zvládali i tak. Dlouho to však nevydrželo. Jirka Švec si nešťastně zlomil obě ruce, a bez nich toho už moc nenamaloval. Předčasně učení ukončil a pak po odchodu paní Kročové na mateřskou nám mistroval již pan Sova. V tom roce 69 se jí narodil syn, který stál na pohřbu vlastně proti mě a byl velmi dojat. Myslím, že jsem udělal dobře, když jsem na pohřeb šel. Vlastně jsem tam byl za nás za všechny.
P.R.
———
Zpět